Tomáš Navrátil

RLP Vlasové závody Praha Festka

Sponzoři

Cesta talentu

Podpořte dobrou věc

Rádio Beat

Mediální partner

Bernard Centrum zdravích zad Tufo Garmin KPC Praha Survival nutrition supplements

Podpořili nás

Cesta do Stuttgartu

Začátek byl nevinný. Kamarádka Maria v hospodě u piva poznamenala, že jede na veletrh do Stuttgartu s novým zaměstnavatelem a mohla by se teoreticky zeptat na sponzorství mého projektu RAAM. Slovo bylo bohužel (nebo bohudík?) rychlejší než promýšlení plánu. Super. Pojedu se na tebe podívat a představit se. Plán byl vyřčen a nešlo couvnout. Po natrasování pěkných 920km ve třech dnech. Pak mi došlo, že bych se měl možná trochu projet před startem a nejet „z voleje“.

Víkend před odjezdem jsem si dal s kamarádem Chrudim a zpět. Pěkných 280km za větrného počasí. Výlet zakončen krásnou nedělní saunou na lodi a trochou piva.

Ponocování jako začátek pracovního týdne a blížícího se odjezdu nebylo úplně šťastné, ale vše bylo „relativně“ v pohodě. Do úterý večer. Přes den jsem ještě plný sil s kamarádem nosil materiál do třetího patra, nakoupil na cestu a vyřídil vše potřebné. Doma jsem zjistil, že fakt ve středu ráno ve 4:30hod nevstanu, a když jo, tak stejně nikam nedojedu. Kontrola počasí a bylo hotovo. U Feuchtwangenu, kam jsem chtěl ve středu dojet, foukalo 12m/s proti. To nedám. Odjezd jsem odložil na čtvrtek. Předpověďbylamírumilovnější, ale stejně pěkných 7m/s proti.

Středa ještě pracovní, ladění kola tudíž probíhalo klasicky do večera, protože přes den nebyl čas. Spát jsem šel okolo půlnoci a budíka nastavil na psychologických 4:45.

Ráno vstávání ok, udělat svačinu, bidony už byly na kole, tak jen doladit oblečení a vyrazit.

5:45 ostrý start.

Byla fakt kosa. Jinovatka všude, ale u nás na Veleslavíně téměř bez větru, takže idylické ráno. Foukat začalo už na Petřinách a přestalo v hotelu. Do Rudný jsem jel ještě v podzimních rukavicích, ale za už jsem oblékl vyloženě zimní a přidal návleky na boty. Přilba s hledím byla výborná, ale i tak foukalo pod a mazal jsem se vazelínou. I uši. Za Berounem se trochu oteplilo z-2°C na +1°C, v Plzni jsem měnil z teplejších rukavic na teplé. Do Nýřan krásně, ale dost větrno.Pak se to začalo trochu kazit a okolo Kladrub přišly první kroupy. Sjezd z mírného kopce a v dálce vidím stěnu, která se rychle blíží. Schovat se není kam, tak dupu, co to dá, abych projel co nejrychleji do vesnice, kterou vidím tak kilometr před sebou. Když do toho vlítnu závratnou rychlostí z kopce proti větru 28km/h, trochu se mi ulevilo. Není to slejvák, ale kroupy. Nejsem mokrej až na kost a cestou ze sebe střepávám přilepené kroupy, aby neroztály. Bylo to krátké, ale intenzivní. V autobusové zastávce oblíkám gore-tex bundu a ¾gore-tex kalhoty a vyrážím dál než se do mě dá zima. Není nač čekat. Je mi relativně dobře, i když se kroupy změnily na drobný déšť. V Rozvadově v restauraci Myslivna dávám polívku, rychlej řízek na 250g, 2 koly a malou plzeň. Servírka trochu pokukuje, jestli to jako míním sníst. Je hubená a neví, co je hlad.Nebo možná ví a závidí. V kuchyni jsou rychlí, tak to celé netrvá víc jak 25minut. Můžu vyrazit.

Německo je dost větrné, sem tam déšť, sem tam slunce nebo sníh, ale naštěstí ne moc.

K večeru se všechny živly trochu umoudřily a nastala pro mě nejhezčí část dne. Vše se uklidní, auta přestanou jezdit, Němci jsou zalezlí, protože jsou spořádaní, když jdou ráno do práce, západ slunce. Romantika jako prase. Kdo nezažil, musí zkusit. Zbývá tak 70km večerně noční pohodové jízdy.

Na hotel dorážím těsně před 11hod večerještě relativně čerstvý po 339km. Kupuju si pivo a jdu na pokoj. Vyprat, vykoupat, najíst, vypít pivo. Půlnoc. Snídaně se podává od 6hod. Budík na půl 6. Den bude dlouhý.

Než jsem se ráno rozkomíhal, zabalil a připravil, bylo 6:15. To celkem jde. Snídani jsem nepodcenil a soukal jsem do sebe jídlo poctivě až po čípek. Vyrážím už s teplejším oblečením, protože přes okno vidím jinovatku. Svítí slunce a vítr fouká. Dle Norů se má otočit, tak uvidíme.Po snídani se nemůžu hned dostat do tempa, ale to je normál. Svlíkání, oblíkání, pití. Furt něco, ale nakonec se rozjíždím. Začátek byl trochu z kopce do kopce, ale nenechám se rozhodit a šlapu. Po 60km si dávám u Itala kafe a zmrzlinu. Opravdový kafe a opravdová zmrzlina. Naštěstí jsem odolal a nedal velké jídlo. Bylo 11dopoledne, tak ještě nebyl čas. Za městečkem stojka, která byla na hranici vyjetí (18%), a oběd by se mohl válet na silnici. Pomalu mi začíná docházet, že profil trati se asi nezmění. Další cedule hlásila 20%. Z kopce. Při cestě zpět jsem se držel hesla: Není kopec, který s kolem nevyjdu. Do Stuttgartu dorážím relativně ostrou jízdou proti větru okolo 13:30. Umýt na pumpě, převlíknout do košile, kalhot, civilních bot a vyrazit na veletrh jako normální člověk. Slečna, která mě pozorovala přes sklo při vybalování všech trochu zablácených věcí na zem, trochu koukala. Pak trochu víc, když jsem přišel z hajzlíku v košili a jako elegán odjel.

Nejdřív mě zastavila ochranka, kam jako s tím kolem. Jakože na veletrh a kde bych si ho jako mohl nechat.Ale nemám zámek. Nevzít si ho na tento výlet se ukázalo jako velká chyba...- To nevím. Zeptejte se toho v tom modrým. - Ok. - Hm. To si na triko nevezmu. Zeptejte se na informacích. - Kolo nechat tady?! To nejde.Venku jsou stojany. - Nemám zámek. - Tak to nevím, ale tady to nejde.

Jdu ven a zkouším volat Mariu, ale je nedostupná. Druhý den se dozvídám, že měla problém s operátorem.Stejně by nebyla schopná mi pomoci. Němci jsou neuvěřitelně akurátní.

Taky mi říkala vezmi si zámek, s kolem tě tam nepustí. A jako již mnohokrát jsem tu prozíravější polovinu lidstva neposlechl. V mém věku se to už asi nezmění.

Sedím venku a přemýšlím. To přeci není možný, abych ujel 466km a nakonec mě zastavila Němka na informacích. Zkouším to znovu. Říkám, že jsem jel až z Prahy na kole, abych viděl veletrh a moji známou, která tam je na stánku. Němka je neoblomná. Vzdávám to a jsem poražen. Na pumpě si dávám kafe a zdůrazňuji obsluze „malý“. K tomu muffin. Malý evidentně neumějí,takžeje hnusný.Muffin ok.

Vzpamatovávám se z malé prohry. Stále v džínácha košili. Taky mě napadá vykašlat se na to a letět letadlem. Letiště kousek. Myšlenka zapuzena v zárodku.Převlíknout a vyrazit. Ze Stuttgartu jiná cesta než po ose nevede.

Po 10km stavím u Turka a dávám si pizzu s ayranem. Bohužel to nebyla dobrá volba a žáha mě pálí až do večera. Chvilku to docela jede, vítr se točí, ale do zad to fouká jen zřídka. Když už jo, tak i do kopce jedu 25km/h.To je ale jen někdy. Únava se pomalu začíná projevovat. U Itala jsem dost vyřízenej a dávám kafe a mozzarellu. Málo spánku, nenajeté kilometry, kopcovatý terén a veletrh jsem neviděl. Počítám v hlavě, v kolik bych tak mohl být v posteli. K večeru se mi to klasicky trochu rozjíždí, ale s přibývající nocí se ochlazuje, jím akorát to nejnutnější a dojíždím na hlad. Když se dostanu na hotel, jsem docela vyřízenej. Chci si koupit něco k jídlu. Pumpa zavírá a vedle je McDonald. Ok. Nebyl jsem tam 5 let, ale snad to dám. Kupuju salát, mátovejčaj,kuřecí nugety a křídla. Na tom nejde nic zkazit. Omyl. Jde. Salát jím naštěstí bez zálivky, protože jsem ji v pytlíku nejdřív nenašel. Křídla jsou do hněda osmažený, Němci to tak maj asi rádi, a nugety nepoživatelný. Jíst musím, ale stejně to nedojím. Hladovej po 270km v sedle a 3800m převýšení to nejsem schopen sníst. Jak to ty lidi můžou jíst normálně?

Půlnoc. Jdu spát. Špatně nastavenej telefon mi hlásí příchod SMS zadrnčením v půl jedné ráno. Poslední přijde v jednu. Jsem vůl, ale nedá se nic dělat. Vstávám v 7. Snídaně opětvýborná. Vyrážím v půl 9. Stále ještě trochu mrzne, ale svítí slunce a je jasno. 55km do Norimberku jsem ujel za méně než 2 hodiny. Profil jen mírně zvlněný a po větru super. Už začínám počítat, v kolik kde budu. V Norimberku dávám 2 polívky, ayran a čaj. Žáha stále trochu zlobí a nechci ji dráždit kebabem. Vyrážim po větru plný sil. Výjezd od řeky do otevřené krajiny a Norové zase nelhali. Vítr se otočil. Dupu znova proti větru, přepočítávám v duchu dojezdy, ale je opravdu hezky. Dokonce se mi povedlo jet asi 5km se skupinkou cyklistů v balíku. Byli jedni z mála, kteří jeli proti větru. Němci jsou tak ukáznění, že jezdí jen po. Jinak si to neumím vysvětlit.

Začínám komunikovat s Káčou, v kolik kde budu a kdy dorazím domů. Chci stihnout alespoň kousek čarodějnic, tak volím cestu vlakem z Plzně. Káča má jiný názor a vyráží autem proti. Přijede si pro mě kousek do Německa. V sobotu okolo čtvrté hodiny odpoledne jsem byl stažen z trati po 768km s 8805m převýšení a pohybovým průměrem 23,3km/h cca 80km před pomyslným cílem. Do Plzně bych dojel okolo 9 a do půlnoci doma. Možná.

Tohle byla nakonec lepší varianta.